Kolem bratrů mašínů toho bylo již napsáno mnoho. Podle průzkumu ČRo je jejich podpora zhruba 50:50.  Jde tedy o téma na kterém se asi sotva shodneme. Někteří označují jejich odbojovou činnost za oprávněnou formu odporu, jiní je považují za loupežné vrahy sledující vlastní cíle.  Nejde vlastně ani tak o jejich osoby jako spíše o jejich činy a motivace. Lidé upřednostňující motivace vidí za jejich činy ryzí úmysl a omlouvají zabíjení principem účelu, který světí prostředky. Ti druzí je neposuzují podle jejich úmyslu, ale pouze podle činů. Tato skupina sice často uznává také princip kdy účel světí prostředky, zároveň však dodává, že účelu v tomto případě nebylo dosaženo. Možná dokonce šlo jen o zástěrku a skupině nešlo o svobodu Národa ale jen o jejich vlastní.

Já osobně patřím do druhé skupiny, protože nevidím v počínání Mašínů žádný efekt který by oslabil komunistický režim. Naopak za jejich počínání cítím nahrávku na smeč, kterou režijní imaginátoři umě využili k posílení propagandy.

Hrdinou pro mě je člověk, který je ochoten obětovat vlastní život pro druhé. Člověk který je ochoten obětovat život druhých pro druhé  je pro mě srab.  Člověk který je ochoten obětovat život druhých pro sebe je vrah. U bratrů Mašínů je to těžké. Tvrdí že jejich činy byly motivovány prospěchem společnosti strádající pod komunistickým režimem, ale ve skutečnosti z nich měli prospěch jen oni sami. Na svých akcích se hmotně obohatili a utekli. Kdo se jim postavil do cesty toho zabili. Někteří z jejich obětí ani neměli tušení, že bojují na straně komunistického režimu proti jeho odpůrcům, spíše si mysleli že chrání majetek proti zloději (zabitý účetní Josef Rošický). Prospěch z jejich počínání pro společnost je silně diskutabilní.

Tím ale příběh Mašínů nekončí.

18 let po pádu komunismu dostávají přeživší ze skupiny Ocenění od předsedy vlády. Zde se nabízí otázka, proč na něj museli čekat 18 let? Proč si jej nezasloužili dříve?

20 let po pádu komunismu umírá jeden ze tří přeživších,  jediný, který byl ochoten vrátit se do rodné země a také asi jediný, který nikoho nezabil, Milan Paumer.  Na jeho pohřbu se dozvídáme jednu důležitou věc: Nikdo dnes nemá právo soudit, zda Mašínova skupina zvolila při útěku na Západ správné prostředky.

Tato slova zazněla z úst předsedy vlády a mě při nich doslova zamrazilo. Podobná slova totiž používají náboženští fanatici, dle kterých má právo soudit jenom bůh, nebo diktátoři, kteří si toto právo osvojují sami. V moderních demokratických zemích má právo soudit každý. Dokonce, světe div se, tu máme i soudní dvory pro případy, kdy se naše osobní soudy rozcházejí s jinými jedinci či celou společností. Pan Nečas dále řekl: „Rozhodnutí Milana Paumera vzepřít se nesvobodě a opustit život v totalitě mělo charakter hrdinského rozhodnutí v tom dobrém slova smyslu.“ Nemohu si pomoci, ale vypadá to, že pan předseda má právo soudit, ale jiným ho odepírá.

Když v roce 89 padl komunismus, nemyslel jsem si o tom nic. Byl jsem poučen, že soudružka učitelka je od nynějška paní učitelkou a život šel dál. Když jsem se pak o komunismu dozvídal později více a více, byl jsem rád že padl, protože jsem si uvědomoval, že to bylo období nesvobody. Nikdy mě nenapadlo, že z vládní pravicové strany a to dokonce od předsedy vlády uslyším slova, že ne já ale pouze on má právo soudit. Jinak totiž jeho slova vysvětlit nejdou.

Zdá se, že totalita se nám pokradmu vkrádá zpět do naší země a její imaginátoři opět využívají činů Mašínovi odbojové skupiny k propagandě.

Ne jen Česká koruna má dvě strany. Tento nešvar postihl všechny mince na světě. Jde o vyjádření dvou protikladů, které nemohou jeden bez druhého existovat, jako jing a jang ve východní filosofii, dobrá a temná strana síly ve Star Wars nebo pejsek a kočička v ‘O pejskovi a kočičce’.  Nevím co za protivnejma protikladama stojí, možná to je samotný smysl existence, ale ať je to cokoli, je to pekelně silný, protože i do politiky se nám tenhle princip vetřel v podobě pravice a levice.

A stejně tak, jako si v pohádkách jdou hrdinové a padouši po krku, se i naši politici snaží navzájem poslat do politických věčných lovišť a způsobit tak nerovnováhu, která ničí celou naši nebohou zemi. To že si pár starých, testosteronem unavených prďolů nerozumí, ještě přece neznamená, že musí trpět celá společnost. Vážně nechápu tu tupou, tvrdohlavou logiku říkající, kdo nejde s námi jde proti nám, kterou se vyznačuje naprostá většina českých politiků. Na druhou stranu naprosto chápu, že s jejich (politiků) totalitní výchovou je pro ně těžké přemýšlet jinak. Na celé věci je však nejsmutnější to, že jim to černobílé vidění světa stále žereme a necháme se jím ovládat.

Levičák (rozuměj, člověk sympatizující s levicí) je pro pravičáka komouš a pravičák je pro levičáka nenažranec (hamty, hamty ať mám víc než tamty).  Obě strany mají svoje hledisko idealizovaný a to druhý démonizovaný.  Přitom v obou případech jde v podstatě o dobrou věc:

Levicová politika upřednostňuje blaho společnosti na úkor blaha jednotlivce.

Pravicová politika upřednostňuje blaho jednotlivce na úkor blaha společnosti.

Mě osobně je nejbližší levicový pohled, protože zohledňuje různorodost populace. To, že se někdo narodí s nižším intelektem nebo schopnostmi, by ho nemělo vylučovat z účasti na spotřebě ekonomického blaha, protože za svůj handicap nemůže. Naopak, člověk s vyjímečnými schopnostmi, který je schopen na sebe strhávat peníze a moc by měl být rozumným spůsobem omezen , protože takový jedinec může velice snadno omezovat svobodu velké části populace. Prosím tě, nepředstavuj si pod omezením zavření do vězení nebo ještě něco horšího. Mám na mysli rozumnou daňovou a sociální politiku ve smyslu: tohohle a tohohle se panáčku budeš muset vzdát a za to tě zvýhodníme tady a tady.

Uznávám, že trpět za svoji schopnost je nespravedlivý, ještě nespravedlivější se mi zdá, trpět za svoji neschopnost, za kterou nemůžu.

Když tento princip způsobí schopnému  člověku ztrátu (ať finanční, nebo omezení svobody) nezpůsobí mu tím utrpení. Tento je stále v důsledku bohatší a svobodnější než většinová populace. Naopak, nedostatečná aplikace tohoto principu může způsobit skutečné utrpení nezanedbatelné části společnosti.

Jsem tedy Levičák a zhruba jsem načrtnul hlavní důvody, které mě k tomu vedou. To ale neznamená, že člověka, který s nimi nesouhlasí považuju za necitu, kterej chce slabší část populace nahnat do plynových komor. Naprosto chápu argumenty proti a cítím (i ctím) jejich logiku. Nehodlám jejich nositele přesvědčovat o tom, že se mýlí, protože se jednoduše nemýlí. Je mu prostě bližší jiná cesta.

Respektuji to.

Dosud jsem se na netu nijak neprojevoval, do diskuzí jsem nevstupoval a žádný jiný blog jsem nikdy nepsal. Pravda, kdysi jsem se snažil přes internet prodávat trička, ale nedopadlo to dobře. Možná to tu někdy pořádně rozmáznu, ale ne dnes :)

Podaří-li se mi na Síti rozjet podnikání, které mě uživí, opustím částečně reálný svět. Budu mít virtuální kancelář s virtuálními produkty ale budu reálně pracovat pro reálné zákazníky, vydělávat reálné peníze a nést za svůj virtuální život reálnou odpovědnost.  A co z toho?

Naprostá svoboda pohybu!

Do svého „virtuálního“ zaměstnání můžu vstoupit z jakéhokoli místa na světě, které má připojení k netu. Už jen zbývá vybrat si oblast, kterou obšťastním svým působením, koupit si apartmánek na pláži v Řecku (tam je to prej teď levný) a začít makat.

Abych se zorientoval, udělal jsem si rychlý průzkum možností, které mi Síť nabízí:

• Doménový spekulant
• Affiliate systémy
• Reklama (hnusná zkratka MFA)
• Tvorba webů
• Bloging
• Link building
• Optimalizace pro vyhledávače – SEO
• Internetový obchod
• Slyšel jsem ještě, že nejvýnosnějším podnikání na netu je prodej informací. Zní to sice logicky, ale co to skutečně znamená, je asi ta nejdražší informace.

Jak si v jednotlivých oborech stojím:

Doménový spekulant:

Na první pohled lákavá varianta, která nevyžaduje žádné dodatečné vzdělávání. Stačí nakupovat a prodávat. K úspěchu potřebuji spíše štěstí a  speciální informace než vzdělání. A právě tady je zakopanej pes, musel bych strávit spoustu času vyhledáváním informací o tom, co zrovna frčí a co se plánuje, navíc je zde nutná finanční investice. Výsledek je pak nejistý a hlavně není vidět. Už z principu se mi nelíbí činnost založená na spekulantství. Zdá se mi naprosto zbytečná. Nikdo kromě spekulanta z ní nic nemá. Je jen pár oblastí, kde spekulanti působí jako ekonomické stabilizátory, jinak mají dle mého názoru v ekonomice výrazně negativní efekt. Nedokážu se popasovat s takovou prací (nedá se tomu ani říkat práce).

Dealer přes Affiliate systém:

Tak tohle je naprostá paráda. Prodáváš produkt, který nevlastníš. Neneseš za obchod žádnou odpovědnost a shrábneš provizi.  Z tvojí činnosti mají užitek všichni: obchodník, zákazník i ty. Nevyžaduje finanční investici, ale, i když se  to na první pohled nezdá, vyžaduje specializaci. Budu muset dokonale poznat produkt a tržní prostředí a svého zákazníka.  Záleží jen na mě, jak jsem schopnej obchodník a kolik času strávím při tvorbě a realizaci marketingového plánu. Stejně jako tisíce lidí i já zde cítím obrovskej potenciál. Především v oblasti turismu a prodeji novinek. Určitě vyzkouším.

Tvůrce reklamního webu:

Nejjednodušší způsob jak začít a dostat se trochu do obrazu. Nevyžaduje přílišnou specializaci ani finanční investici. Vyžaduje jen minimální čas na učení a dohledávání informací, případně postování článků. Generuje příjem více méně automaticky. Na druhou stranu, internet je reklamou zahlcenej. Přenechám jiným.

Tvůrce webu:

Asi druhá nejobtížnější varianta. Vyžaduje specializaci. Čím uzčí, tím více peněz vydělám. Nevyžaduje  finanční investici (když nepočítám studijní materiály, hektolitry kafe atd.).  Také se zde poprvé objevuje odpovědnost vůči zákazníkovi za vykonanou práci . Práce je založena na kreativní činnosti, se kterou je spojena značná spotřeba času. Já čas mám, s CSS a designem se docela dobře popasuju i když jsem naprostej nováček v oboru.  Bude to sice trvat dlouho, než se trochu propracuju, ale tady vidím hlavní těžiště svého podnikání. Začnu s malými jednoduchými projekty.

Bloger

Neboli psaní článků na zakázku a tvorba zpětných odkazů z unikátních stránek (podle některých blogerů bude pageranking ignorovat v budoucnu zpětné odkazy z reklamních stránek a některých katalogů).  Jde vlastně o využití návštěvnosti blogu k PR nebo k prodeji.  Nevyžaduje finanční investici ani specializaci. I když s tou specializací, uvidíme kdo mě bude číst, když vlastně píšu o něčem čemu v podstatě nerozumím a popisuju postupný pronikání do problematiky. Bude záležet především na talentu a výdrži. Spotřeba času je ale vyšší, než jsem čekal. Jen tenhle článek smolím pět hodin a ještě jsem neskončil.

Registrátor do katalogů.

Tahle práce taky není marná.Vyžaduje asi nejmenší specializaci a žádnou finanční investici, místo toho tu mám odpovědnost k zákazníkovi. Jedná se ale o vskutku nudnou činnost, kterou musí někdo udělat. Já to nebudu.

SEO specialista:

Možná patří tahle možnost do tvorby webů, ale je natolik významná, že jsem si ji vypíchnul zvlášť. Nevyžaduje finanční investici ale úzkou specializaci a odpovědnost k zákazníkovi.  Jde o časově náročnou a dobře placenou práci. Vzhledem k tomu, že jsem si za svoji specializaci vybral design, nemám prostor na další.

Web shop:

Jak jsem už psal, mám tuhle zkušenost za sebou. Jde o stejnou činnost jako affiliate s třemi rozdíly: Musím investovat do nákupu produktu,  zisk z prodeje je celý můj a mám za produkt odpovědnost. Je to skvělá doplňková činnost ke standardnímu kamennému prodeji, ale nevhodná pro začátečníka soustředícího se čistě jen na práci na netu, protože je většinou vázána na hmotný produkt. Vyžaduje specializaci na produkt a finanční investici (potenciální ztrátu).

Konzultant:

Nedovedu si legální obchod s informacemi představit jinak, než jako konzultace  nebo tvorbu rešerší. Obojí vyžaduje velký přehled v oboru,  specializaci a velkou odpovědnost k zákazníkovi, na druhou stranu nevyžaduje finanční investici. Konzultace považuju za naprostou špičku a nejobtížněji vydělané peníze. Jde o časově velmi náročnou práci, neboť vyžaduje nepřetržité intenzivní vzdělávání a široký rozhled. V oboru ve kterém jsem specialistou nyní (process engineering), si moc nedokážu přestavit on-line nebo telefonické konzultace. Až zjistím jak na to, vykašlu se na všechno a budu se soustředit pouze na tuto oblast.

Vybral jsem si tedy Affiliate systémy, tvorbu webu a blog. Ve srovnání s profíky vím o svém oboru zatím velký kulový. Takže nakoupit knihy, najít ty správný blogy a s chutí do práce. Snad za dva tři měsíce uvidím první korunku :)

Nazávěr ještě pár poznámek pro hnidopichy: Do finanční investice nepočítám výdaje na počítač, živnostenský list a další „zbytečnosti,“ bez kterých žádný z uvedených oborů nelze provozovat. Taktéž tam nepočítám výdaje na reklamu, vzdělání a další „zbytečnosti,“ bez kterých naopak podnikat lze, i když velice špatně.

Jak jsem začal podnikat?

Na úplném začátku jsem si musel vyjasnit problém s významným ekonomickým pojmem, kterým jsou náklady obětované příležitosti.  Jde v podstatě o to, zda je mé současné povolání nejlepším možným příjmem, kterého jsem schopen, nebo zda bych svůj potenciál zpeněžil ještě lépe v jiné oblasti.

Jak vlastně člověk může zjistit, zda mu v jiné oblasti neunikají peníze, když ji nezkusí? A mohu vyřešit tuhle prekérku jednoduše od stolu? Jistě že. Když si vyberu pořádnej stůl v příjemný hospůdce s nejlepšíma kámošema a dobrým pifkem, problémy se vyřeší sami. Ale většinou se pak ráno vrátěj ve větší síle, což bych tu nerad rozebíral.

Když rozhoduju o finanční investici, dokážu si nějak do jisté míry vypočítat, co mi ta která investice vynese (s jistou mírou rizika samozřejmě). Svedu to  samí, když rozhoduju sám o sobě? V tomhle případě mi žádná statistika nepomůže. Můžu přečíst odborných článků kolik chci, ale nikde se nedočtu, zda je investice do celodenní Kopštosovi práce rentabilní nebo ne.

Otázka tedy zní: Stačí moje vzdělání, schopnosti a zkušenosti na to, abych rozjel podnikání na internetu, které mi vynese více, než současné zaměstnání nebo jej dokonce překoná?

Položil jsem si tuto otázku a nechal ji volně plout na hladině všedních myšlenek a jednoho dne přišla odpověď.

ANO

A v tu chvíli jsem začal podnikat.

(Rozuměj: začal jsem vyvýjet samostatnou činost, která ve svým důsledku vede k zisku. Zatím jsem nevydělal ani kačku :)

Nakonec jsem podlehl pokušení a rozhodl se obohatit chudé vody internetu o své nadmíru zajímavé myšlenky :)

Proč?

Motivuje mě k tomu hned několik důvodů:

1. Rád bych začal pracovat na internetu a pokusil se tak vydělat nějaký ten peníz, ze kterého by se dalo žít a pokud možno nehladovět. Na tomto blogu budu zachycovat svoji cestu od úplného začátku až po naprostý konec (doufejme že veselý konec). Tento důvod je vlastně hlavním smyslem celého blogu a ostatní body jsou jakousi omáčkou, abych se při psaní tolik nenudil.
2. Chci se připojit k bojovníkům proti stereotypům, které znesnadňují porozumění, pochopení, likvidují komunikaci, skrývají pravdu i lži a vůbec nám všelijak znepříjemňují život a spoustu lidí činí nešťastnými.
3. Chci vás, milé čtenáře, vyprovokovat k nějaké  reakci, abych zjistil, zda to co píši, dává nějaký smysl, nebo jde jen o nesmysly chorobné mysli.
4. Doufám, že pravidelné psaní vytříbí můj cit pro rodný jazyk.
5. Jako každý začínající, mladý, optimistický blogger bych rád skrze svůj blog zachránil svět, nebo, v případě že se to nepodaří, se stal alespoň pohádkově bohatý.

Hmm  a  to by asi tak bylo všechno.

Doufám že mi psaní ostaních článků půjde od klávesnice stejně jako tohoto a že vy se při čtení nebudete nudit.

sakra